Diverzita a dyslexie… přivezla jsem si více otázek než odpovědí
Pozvání na Invent Arénu 2026 jsem dostala od emeritního předsedy ČSVZ. Jsem členkou této organizace už více než dvacet let a technicky zaměřený veletrh mi připomněl mého otce. Pracoval jako technolog ve VVZ ZEZ Záběhlice, byl inovátor tělem i duší – a dnes už vím, že měl také dyslexii. Možná i proto jsem cítila, že tam mám být.
Na veletrh jsem nejela jen obdivovat technické novinky. Chtěla jsem zjistit, jak firmy přemýšlejí o diverzitě a inkluzi. A hlavně: jestli někde zaměstnávají lidi s dyslexií a dívají se na ně optikou jejich předností, nebo spíše potíží.
Co jsem na veletrhu zažila
Neměla jsem jeden velký „aha moment“. Spíš jsem si domů přivezla mozaiku drobných střípků, které dohromady vytvořily obraz, který si někdy ráda připomenu.
Dozvěděla jsem se o firmě, kde pracuje nevidomý kolega. Je přínosný právě tím, že vnímá i to, co ostatní přehlédnou. Jinde zaměstnali paní s autismem a s radostí sledovali její pokroky. Tyto příklady mě potěšily. Ukazují, že když firma chce hledat možnosti, cestu si najde.
O to více jsem si uvědomila, že o dyslexii jsem podobný příklad téměř neslyšela. A právě to ve mně otevřelo další otázky.
Potěšily mě i drobnosti. Na stáncích Úřadu průmyslového vlastnictví a Komory patentových zástupců jsem dostala materiály a dárky pro děti, které předám do DYS-centra Praha. A také jsem si popovídala s předsedou organizace AriD a s dětmi, které na výstavě prezentovaly své soutěžní práce.
Co se mi dařilo
Před cestou jsem se poctivě připravovala. Pomáhal mi Copilot i ChatGPT, promýšlela jsem možnosti, jak naplnit záměr a co budu považovat za úspěch. Promýšlela jsem také, jak si udržet přehled, dělat poznámky a organizovat vizitky. Osvědčily se mi i spirálové desky. Odjížděla jsem z domova s pocitem, že jsem dobře připravená.
Na stánku ČSVZ byl také vystaven můj malý poutač „Potenciál dospělých s dyslexií… když jinakost pracuje“. Měla jsem radost, že byl viditelnou součástí veletrhu.
Co bylo náročné
Po příchodu na výstaviště jsem hledala klasický papírový plánek. Nebyl. Ani elektronický jsem na webu nenašla. To mě zaskočilo víc, než jsem čekala.
Jako člověk s dyslexií mám potíže s orientací v neznámém prostoru. V prostředí plném stánků a lidí to bylo znát. Neuskutečnila jsem tolik rozhovorů, kolik jsem plánovala. Elektronický plánek jsem získala až doma.
Právě tahle zkušenost mi znovu připomněla, že drobné organizační detaily mohou být pro někoho nepodstatné, ale pro jiného rozhodují o tom, jak se na podobné akci orientuje a co si z ní odnese.
Setkání, které ještě doznívá
Na jednom stánku jsem potkala paní, která mi řekla, že má také dyslexii. Požádala jsem ji o vyplnění dotazníku. Zatím neodpověděla, ale i tak to pro mě bylo důležité setkání. Každý člověk, který je ochoten o své zkušenosti mluvit, pomáhá postupně bourat předsudky.
Co bude dál
Stále více si uvědomuji, že o diverzitě se dnes mluví mnohem více než před několika lety. Přesto se dyslexie mezi těmito tématy objevuje jen zřídka. Právě proto bych ráda oslovila signatáře Charty diverzity a zeptala se, proč tomu tak je.
Je to tím, že dospělí s dyslexií stále vnímají svou odlišnost jako stigma, a proto o ní mlčí?
Nebo tím, že si zaměstnavatelé spojují dyslexii především s dětmi ve školním věku?
Aktuálně mohu nabídnout workshop a rozhovory o dyslexii bez předsudků.
Jedno vím jistě:
Každý krok má smysl.
A Invent Aréna 2026 byla jedním z nich.